Moje první zkušenost s dobrovolnictvím Workaway v Irsku

část 1. - Louisburgh (1.3.-17.3.2024)

Asi jako někteří z vás, co čtete tento blog, jsem v hlavě roky nosil představu toho, že vycestuju. Mně se to konečně v tomto roce podařilo, a tak jsem se rozhodl podělit se o svou upřímnou zkušenost s Workaway

Farma v Irsku Workaway
Moje první farma. Kolem dokola byla nádherná příroda a spoustu kopců

Jen se rozhodnout

Díky krajinářské fotografii jsem už párkrát vycestoval, ale vždy to bylo jen na pár dní a s někým dalším. Navíc jsem nikdy předtím nepracoval manuálně a neměl žádné zkušenosti s brigádami. Chtěl jsem zlepšit angličtinu a získat nějaké to sebevědomí navíc. Jak tak ale utíkala léta, tak se můj sen stále držel někde v koutku hlavy a já se bál ho uskutečnit.

Navíc, jako svatební fotograf jsem po několika sezónách cítil, že potřebuji změnu – vypnout, odpočinout si a fotit jen pro radost. Touha vyzkoušet si něco nového ale stále rostla. Na konci roku 2023 jsem si proto do kalendáře zapsal jednoduchou poznámku: ZAHRANIČÍ, a vyčlenil si na to 2,5 měsíce. V tu chvíli jsem ještě neměl žádný konkrétní plán, ale věděl jsem, že chci vycestovat do zahraničí a jakýmkoliv způsobem tam začít dobrovolničit.

Začal jsem hledat možnosti, jak co nejlépe spojit cestování a dobrovolnictví. Po dlouhém hledání všech možností jsem narazil jsem na Worldpackers a Workaway a zaujalo mě, že mohu dobrovolničit výměnou za ubytování a stravu. Tahle myšlenka mě okamžitě nadchla a věděl jsem, že to je to, co hledám.

Slepice běhající v trávě na irské framě v Louisburghu
Po celé farmě běhaly slepice, kachny a husy

TIP: Naplánujte si cestu dopředu a dejte si dostatek času na přípravu. Čím dříve začnete, tím větší šanci máte najít skvělé místo. Já jsem hostitele začal hledat cca 14 dní před odletem. Poměrně rychle jsem zjistil, že většina měla kompletně plno. Po neúspěšném týdnu na Worldpackers, kde se nenašlo jediné volné místo, jsem zrušil předplatné a koupil členství u Workaway, kde je profilů hostů mnohem více, i když nejsou tolik ověřené. 

Výhled na horu Croagh Patrick v irsku během dobrovolnictví workaway
Výhled na horu Croagh Patrick na východ slunce z kopce hned u farmy

Protože je Irsko v EU a mluví se v něm anglicky, rozhodl jsem se pro něj. Priority pro mě byly samostatný pokoj, alespoň částečně hrazená strava v rámci pobytu a přístup k přírodě a moři. Našel jsem asi 3 nejhezčí profily a těm jsem napsal upřímnou a taky velmi dlouhou zprávu. Jeden měl plno, ale ostatní dva se mi ozvali s pozitivní odpovědí a já jsem v duchu zajásal :).

Farmář Chris se svými ovcemi
Mými hostiteli byli farmáři Chris a Lynda

V aplikaci jsem si navíc zaškrtl profil online a zemi kam chci cestovat a zanedlouho mi začali psát zpětně i hostitelé. Prvnímu, co mi poslal nabídku, jsem se rozhodl odepsat hned. Ač jsem o něm nic nevěděl mimo nádhernou lokaci, rozhodl jsem se, že místo plánování si zkusím trošku zariskovat a půjdu do toho, zněl totiž velmi sympaticky a navíc požadoval i hovor online, který se nesl ve velmi přátelském duchu :). Vše bylo dohodnuté, já byl sbalený a 1.3.2024 jsem vyrazil na cestu.

TIP: Doporučuju si s hostitelem domluvit videohovor před příjezdem, nebo to alespoň zkusit navrhnout. Pomůže vám to získat lepší představu o tom, co vás čeká.

Výhled z okna na stromy v irsku z pokoje
Výhled ze střešního okna
Autoportét fotografa Olivera Beneše
Rychlý autoportrét po příjezdu na pokoj
První snídaně, co jsem si udělal

Let do Irska z Prahy byl příjemný až na několik hodin zpoždění kvůli počasí, na noc jsem tak musel zůstat v Dublinu. Ubytoval jsem se v hotelu nedaleko centra a ráno jsem ještě stihl krásnou procházku v místním parku a wrap s muffinem v kavárně. Už tehdy mě zarazilo, že zatímco já jsem měl na sobě tričko, mikinu a bundu, procházeli kolem mě velmi spoře oblečení lidé. Tu někdo proběhl v kraťasech a tričku, tu proběhla paní s krátkou sukní. Byla mi zima i za ně. Hold Irové jsou trošku jiná nátura, říkal jsem si a tiše jsem záviděl se čtyřmi vrstvami oblečení.. Pak jsem nasedl na vlak a jel přímo do města Westport. 

Carrowmore beach - nádherná a velká pláž, která byla od farmy asi 10 minut na kole
Pláž Carrowmore beach
Carrowmore beach
Surfař na pláži Carrowmore beach
Carrowmore beach po západu slunce

První farma – hledání a příjezd

Ve Westportu jsem se setkal s mojí první hostitelkou, Lyndou. S úsměvem mě přivítala, nasedli jsme do auta a jeli jsme. Kupodivu jsem jí rozuměl vše, očekával jsem totiž pověstný irský přízvuk, kterým všichni strašili. Ten se ale nekonal a my jsme si tak celou cestu povídali.

Dojeli jsme na první místo a kolem dokola byla nádherná krajina plná kopců a hor. Jednalo se o hobby farmu nedaleko obce Louisburgh hned u moře. Odnesl jsem si věci do poměrně prostorného pokoje v podkroví a začal jsem prozkoumávat celý prostor.

Pohled do kuchyně na farmě workaway
Lynda připravuje jídlo v kuchyni během srazu se sousedy.

K večeru toho dne jsme si chvíli povídali, ale byla neděle a hostitelé chtěli mít spíš čas sami pro sebe než aby mě představili prostor. Prošel jsem si tedy celý areál farmy sám. Ten den jsem poprvé přišel do styku s faktem, že hygiena na farmách obecně nebývá úplně ta nejlepší. Už tenkrát jsem malinkato zvažoval, jestli se neotočit na značkách a jet jinam. Nakonec jsem se to rozhodl hecnout a přijmout jako důležitou životní zkušenost. 

V pokoji jsem tu noc bohužel nebyl sám a první noc jsem se hodně budil. Nade mnou a kolem mě byl zhruba každých 20 centimetrů pavouk. S těmi jsem další den zatočil pomocí půjčeného luxu, který jsem pak preventivně nechal připravený po ruce po celý zbytek pobytu.

Ráno jsem se nasnídal a v 10 hodin jsme začali s prací. Práce byla rozdělená na pět hodin denně, v sobotu tři a v neděli bylo volno. Mezi 13-14 hodinou byla vždycky pauza na polévku a toast.

Výhled na horu Croagh Patrick v irsku z rašeliniště
Za farmou se rozkládaly rozsáhlé rašeliniště, z kterých se těžila rašelina

Život na farmě

První úkol? Přehazování hnoje. Skvělá zkouška fyzičky! Těšil jsem se, že si dám do těla a navíc se naučím s novými nástroji. Chris, můj hostitel, byl ochotný poradit, ale bylo vidět, že pro něj je hlavně důležitá práce a výsledky. Když jsem si s ním totiž snažil povídat během přehazovaní, seřval mě, že při práci se nemluví. Ten den jsem si ještě na mobilu nastavil zkratku na diktafon, kdyby se to opakovalo. To se ale naštěstí po zbytek mého výletu nestalo. 🙂 Ke konci dne jsem byl naprosto zničený, ale šťastný, že jsem to zvládl.

TIP: Připravte se na to, že ne každý hostitel bude 100% kamarádský. Někteří vás berou hlavně jako pracovní sílu. Někomu to může vadit, někomu ne. Důležité je vědět, co vám vyhovuje.

Večer jsem vyběhl ven, abych vyfotil pár hvězd, a na horizontu bylo vidět zvláštní světlo. Protože tím směrem bylo moře, světelný smog nepřipadal v úvahu. Namířil jsem tím směrem foťák, bez spouště a s rozbitou kulovou hlavou jsem pořídil první snímek. Byla tam – polární záře. Tu noc byla velmi aktivní a já o tom vůbec nevěděl. Naprosto nadšený jsem tak vymyslel tu nejlepší kompozici, co se na místě dala udělat. Bylo to nádherné přivítání do nového života v Irsku.

Obecně počasí na celém místě vyšlo na jedničku. Zatímco díky internetu a od kamarádů jsem byl připraven na nekonečné lijáky a šedivo, po mém příjezdu bylo prakticky každý den sluníčko a sem tam přišla nějaké přeháňka. Na to, že byl březen, to byla naprostá paráda.

Vykopání díry a položení základu na vířivku, tedy rybníček pro kachny
Zbytek z hromady štěrku, který jsem rozvážel na příjezdovou cestu
Skládání rašeliny do sklepa
Budoucí parkoviště. Na zem jsme skládali pytle z krmiva pro zvířata, než se na ně nalili beton.

Večer jsem vyběhl ven, abych vyfotil pár hvězd, a na horizontu bylo vidět zvláštní světlo. Protože tím směrem bylo moře, světelný smog nepřipadal v úvahu. Namířil jsem tím směrem foťák, bez spouště a s rozbitou kulovou hlavou jsem pořídil první snímek. Byla tam – polární záře. Tu noc byla velmi aktivní a já o tom vůbec nevěděl. Naprosto nadšený jsem tak vymyslel tu nejlepší kompozici, co se na místě dala udělat. Bylo to nádherné přivítání do nového života v Irsku.

Obecně počasí na celém místě vyšlo na jedničku. Zatímco díky internetu a od kamarádů jsem byl připraven na nekonečné lijáky a šedivo, po mém příjezdu bylo prakticky každý den sluníčko a sem tam přišla nějaké přeháňka. Na to, že byl březen, to byla naprostá paráda.

Polární záře focená v irsku
Polární záře

Následující dny probíhaly podobně. Každý den jsem vykopával kořeny ostružin, převážel jsem kolečka s různými materiály, stříhal větve, uhlazoval beton a tak dál. Práce to byla manuálně hodně náročná, ale naučil jsem se, jak správně zacházet s nářadím a postupně jsem dostával náročnější úkoly.

Kupodivu jsem měl i přes všechnu dřinu stále hodně energie a po velmi potřebné sprše jsem většinou vyrazil na nákupy, jídlo nebo focení. Bylo znát, že pauza od sezení za počítačem dělá svoje a každá buňka těla ten pohyb potřebovala. Navíc mi bylo půjčeno skvělé kolo a tak jsem se mohl pohodlně projet po okolí s větrem v zádech. 

Kamkoliv jsem zašel, tam jsem si mohl povídat naprosto s kýmkoliv. Lidé se na sebe usmívali a upřímně se o sebe zajímali. Jak jsem později zjistil, Louisburgh nebyla vyjímka a to stejné platí o celém Irsku.

TIP: Pokud máte možnost, určitě si půjčte kolo. A nebojte se stopovat!

Přená
Přenášení vířivky do díry, kterou jsem předchozí dny kopal. Bude z ní budoucí bazének pro kachny a husy
Přenášení vířivky do díry, kterou jsem předchozí dny kopal. Bude z ní budoucí bazének pro kachny a husy

Večer jsme vždy společně jedli u stolu a povídali si. Chris i Lynda mi aktivně pomáhali zlepšovat angličtinu, za což jsem byl hodně vděčný. Málokdo by si totiž dal tak záležet.

Jídlo bylo vynikající a Lynda navíc vzala v potaz mojí intoleranci laktózy a všechna jídla vařila bez ní. Snídani jsem si vařil sám, na oběd byl většinou toast, šunka s lehkou polévkou, což mě po náročné práci úplně nestačilo. Naštěstí jsem ale měl dostatek peněz na dokoupení všeho, co bylo potřeba a po nějakém tom přemlouvání jsem mohl plně využít i jejich kuchyň.

Pravidelně jsem chodil na nákupy do Westportu stopem, nebo autobusem. Bohužel od Chrise jsem nabídku na svezení nedostal, to mě trošku mrzelo. Vždycky mi jenom odpověděli, že se ptám moc brzo.

TIP: Je důležité se přizpůsobit situaci, ale stejně tak i nebát se ozvat v případě, že něco potřebujete. Ať už se jedná o stravu, nebo cokoliv jiného.

 

 

Pejsek v temném lese
Pejsek Rocket mě pečlivě provázel po celou dobu na farmě
Rocket se vždy díval z okna na příjezdovou cestu, aby měl přehled

Během jednoho z nákupů ve Westportu jsem se v obchodě s potravinami dal do řeči s mladým prodavačem Lucasem. Ten si mě pamatoval už z minula a zeptal se, jak to jde na mojí farmě. Netrvalo to dlouho a po chvilce mě pozval na setkání s kamarády ještě ten večer. Společně jsme prošli místní podniky a kolem půlnoci jsme se pak složili na taxík a rozloučili jsme se. O pár dní později jsem si k němu ještě zašel zahrát šachy, protože shodou náhod bydlel zrovna v Louisburghu. Někdy prostě všechno vyjde tak, jak má :).

Doo Lough, známý svou temnou historií, hodinku na kole od farmy.

Zkušenosti a poučení

Po 14 dnech jsem se rozhodl, že bych rád navštívil další místo, a to dokonce o něco dřív, než jsem plánoval. V tomto mi hodně pomohl druhý hostitel Aidan, který mi umožnil dřívější příjezd a ještě mi věnoval skrze zprávy a hovor neskutečnou podporu. 

Necítil jsem velký zájem o sblížení a hygiena nebyla v dobrém stavu. Navíc načasování práce od 10 do 16 včetně práce v sobotu mi v podstatě znemožnilo cestovat kamkoliv mimo vesnici, protože tu nejezdilo tolik spojů a podniky brzo zavíraly.

Intuice mi říkala, že toto není to, kvůli čemu jsem chtěl cestovat. A sice jsem posunul svoje hranice fyzické zdatnosti a naučil jsem se se spoustu nástroji, ale byl čas jít dál. Důležité bylo, že jsem přijímal jsem vše, co se děloPochopil jsem, že je to příležitost se naučit novým věcem, ať už jde o cokoliv. Nechtěl jsem se problémům otočit zády, ale hledal jsem vždy to nejlepší východisko tak, abych vše zvládl a i hostitelé byli spokojení. 

TIP: Nebojte se změnit hostitele, pokud nejste spokojení. Vaše zážitky jsou na prvním místě! Vždycky důvěřujte intuici a nebojte se vyzkoušet jiné místo, když to na tom prvním nebude takové, jak jste si to představovali :). A buďte připraveni na výzvy. Právě ty totiž často vedou k těm nejlepším zážitkům!

Cestou do Westportu jsem se tedy rozloučil s Lyndou, poděkoval za zkušenosti a vyrazil jsem na další farmu v Ennisu plný očekávání a nadějí, co mě ještě čeká.

Carrowmore beach osvícená nočním měsícem
Carrowmore beach osvícená nočním měsícem